FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA DRUHÁ: PROBOUZENÍ

 

Hoci medzi nimi pretrvávalo ticho, bufetom sa niesli různy zvuky Davidových kolegů a iných pacientov. David nevedel, čo má robiť.
Ale Mery sa len pousmiala a řekla: "Když již jsme tí kolegové... Já jsem Mery." natiahla svoju ruku pozdĺž stola tak, aby dopitú šálku mala z vnútornej strany.
David bol z novej známosti v rozpakoch. "David." Neuvedomil si ani ako, vystrel ruku tak rýchlo, že zhodil šálku na tanierik, ktorý slúžil ako podnos. V šálke boli už len kvapky zo zbytku kávy. David rýchlo vyletel zo stoličky a zamieril si to k pultíku bufetu. Vypýtal si utierku a mieril späť ku stolu. "Promiň." Utrel vyliaty obsah a spolu s utierkou odniesol aj prázdnu šálku. Vrátil sa späť na miesto, kde sedel. "Mohli bych jsme jít ke mně na oddelení. Tam bych ti vše vysvětlil."
"Víš, nemůžeme jet k ní? Já vím, že na J.I.P. nikdo nesmí, ale..." Mery veľmi dobre poznala pravidlá operačného protokolu.
David ju však prerušil. "Tak pojedeme za ní."
Ihneď vstal zo židle a viedol Mery k JIP-ke. Pozerali sa na dcéru Mery cez sklo, stáli vedľa seba.
"Jak jsem říkal, udělaly jsem ji koronárni arterii. Dvakrat jsem zaznamenaly asistolii, po atropinu a třech výbojech na 200 bylo vše v pořádku." David bol rád, že sa s Mery mohol porozprávať na rovinu.
"Fakt si nic nezlomila?" Začudovala sa.
"Ne, pánev celá. Na nohou má malé hematomy. Ruku zafixovali. Kdyby jsem nevědel, tak ani nevím, že upadla z lyží." Svoj údiv David neskrýval. Nie pred Mery.
"Pořád nechápu jak se to na lyžáku mohlo stát." Nechápala.
"Úrazy se přece stávají." Konštatoval David.
Hneď ako to dopovedal, urgentom sa roznieslo. DOKTOR HOFBAUER NA ODDELENÍ.
"Promiň, musím jít." odvetil a od Mery odišiel.
Mery sledovala ako odchádza. Všimla si však, že ju sleduje nejaký dvojmetrový chlapík v modrém munduru. Až keď sa k nej priblížil si všimla, že na ňom má napísané urgentní příjem Rubava. Postavil sa vedľa nej a rovnako sa začal pozerať cez sklo.
David přišel do sví ordinace, kde mu na stole ležal jeho mobil. Uvedomil si, že tu musel Kid byť. Obrátil sa s tým na sestru. "Jo, byl tady a pak řekl, že jde domů." "Dík." Sestre však pohľad nevenoval, pretože kontroloval históriu hovorov. David si vydýchol, keď videl ako posledné volané číslo, ktoré dúfal, že tam najde.
Roman čakal, kým promluví. Mery tušila, že je jej ošetrujúci lekár, keď v tom si spomenula, že sa zabudla opýtať na dôležitú vec.
"Kdy budete Markétku budit?" Nestrácala zrak zo svojej dcéry.
"Markéta se vzbudí sama. Když jí přestane zabírat anestezie, tak se probudí." Sledoval pacientku aj matku.
"A potom? Co bude potom?" Mery neustále myslela na Markétine srdce.
"Pak uděláme kontrolní CT páteře. Když bude všechno v pořádku, prevezou ji na kardiochirurgii. Tam se ji kouknu na to srdce." Roman vedel, že jej nič vysvetľovať nemusí, videl ich spolu.
"A kdy by se mohla asi tak vzbudit?" Mery vedela, že sa veľa pýta a vedela, že to lekári radi nemajú. Ale teraz tu bola ako matka, ktorá sa bojí o svoju dcéru.
"Možná o hodinu, dvě. Nevím." Priznal Roman.
"To bych si mohla ještě odbehnout?" Mery si musela priznať, že je unavená z cesty, unavená z čakania, unavená zo správ, ktoré sa dnes dozvedela.
"Jo. Kdyby se něco dělo, máme na Vás kontakt." skonštatoval a Mery odišla na toalety.
Prepláchla si tvár, a potom nasadla do auta. Šla na Stříbrňák, kde sa ubytovala. Predtým ako odišla z Prahy, si zistila nejaké informácie o Rubave. Vedela, že tu bude musieť asi pár dní zostať. Vstúpila do izby. Uvidela kúpeľňu, veľkú posteľ, mala aj televízor. Sprcha bola však jediné, po čom túžila. Nechala na seba tiecť prúd teplej vody. Opäť si umyla zuby, prečesala si svoje vlasy po plecia a prezliekla sa. Tašky, ktoré mala doteraz v aute, už nemusela nosiť. Vonku bolo pomerne chladno. Nasadila si svoju svetlú čiapku s brmbolcom a rozhodla sa vrátiť do nemocnice pěšky. Tam šla rovno na jipku.
"Co tady děláte?" Udivene sa na ňu obrátila sestra, ktorá Markéte upravovala hadičky a kontrolovala prístroje, ktoré za ňu dýchali.
"Ještě ji nebudili, že jsem přišla včas?" Bolo jediné, čo Mery zaujímalo.
Keď sa Markétka prebudí, chcela byť pri nej, prebudí sa v cizím prostredí, možno nevedno, čo s ňou robili.
"Ještě ne. Ale... tady nesmíte být."
"Promiňte, já..." nestihla to Mery dopovedať, keď dnu vošiel David Hofbauer.
"V pořádku sestro, já jsem to matce pacientky povolil." zaklamal a usmial sa.
"Promiňte." zahanbene sestra odišla z jipu.
"Tak kdy se probudí?" Mery začala byť nervózna a snažila sa na jeho klamstvo zabudnúť.
"Teď, někdy. Doktor Válka už jede." Prešiel okolo nej, kým sa skláňala nad Markétou a hladila ju po vlasech.
Všetci čakali, kým sa Markéta zobudí. Snažili sa ju prebudiť, ale Markétke sa vstávať zrejme nechcelo.
"Proč se nebudí? A neříkejte mi, že každý tělo reaguje na anestezi jinak." Mery sa bála. David si prekrížil jednu ruku cez telo a druhou sa poškrabal po brade. Na tvári sa mu však objavil široký úsmev.
"Jenom že ono to tak je. Musíme čekat."
"Tady doktor Hofbauer má pravdu. Podle medikace nic nebráni tomu, aby se probrala." Roman si prohlížel papiere na deske.
Keď sa neprebrala ani po ďalších minútach, Roman poslal sestru, aby mu zohnali anesteziologa.
"Co bude teď?" Obávala sa Mery a stisla jej ruku.
David sa pokúsil stisnúť jej tú druhú, a potom ju štipol aj za lalôček na uchu. Nic. Vtom přišel anesteziolog.
"No tak si nám ji uspal, teď ji probuď." Zasmial sa Roman, ale Mery bolo čoraz horšie.
"To je divný, již by měla být vzhůru." Skonštatoval anesteziológ, čo si prešiel výsledky.
David sa mrknul na Mery, viděl, že ji není dobře.
D: "Dělej, pro její srdce to není dobrý. Musíme ji okamžitě začít léčit."
Anesteziolog jej čosi pichol, ale Markéta nereagovala. "Odpojit jí z ventilace asi nemůžem."
"No ty jseš chytrej, fakt. Když ji odpojíme, pravdepodobně pojede do zástavy." Odvrkol mu David.
Aj ten už začínal byť nervózny, a tak vzal dosku s výsledkami a bez slova odišiel.
David sa zavrel do svojej ordinácie a začal v adresáte hľadať jedno meno. Zavolal mu.
V: "No, čau kamaráde, že se ozveš. Jak se vede?"
D: "Čau. Nerušim?" bol vyčerpaný.
V: "Co se stalo? Něco s Kidem? Nebo... jeho máti znova vyšiluje?"
D: "Ne. Pořád to samý. Hele, že si pořád v Praze?"
V: "Jo jsem. Pořád tady, proč?"
D: "A pořád nezadanej, bezdětnej?" Pokúsil sa nadviazať konverzáciu bez toho, aby naňho hneď vyblafol, čo potrebuje.
V: "Děkuju za zrekapitulování, mami. Co je?"
D: "Za jakej čas by si mohl být v Rubavě? Jde o jednu pacientku."

Koniec 2. časti.

Dária.