FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA TRETIA: MNOHO SLOV

 

V: "O co jde?"
D: "Nevzbudila se po celkoví anestezi a navíc problémy se srdcem. Víš, jak je to zložitý."
V: "Potřeboval bych vědět víc."
D: "Máš to v mailu."
V: "Ty jsi věděl, že ti pomůžu?"
D: "Si nejlepší. Já... přijdu po tebe? Dovezu, odvezu."
V: "Skouknu to a přijedu. Sám." Vo Viktorovom hlase znela spokojnosť.
David sa vrátil spět na jipku, ale Markéta pořád spala. Roman s anesteziologom boli stranou a premýšľali, ako ju vzbudiť. Mery hladila Markétu po vlasoch. David sa na ňu zadíval a položil svoju ruku na Meryinu, ktorá tú svoju zase mala na Markétkinej.
D: "Vzbudí se. Slibuju." Snažil sa znieť seriózne, aj keď sám ešte doteraz nevedel, či jej Viktor bude vedieť pomôcť. Usmial sa na ňu, ale Mery už nemala silu čokoľvek riešiť.
Do dverí vošiel Viktor.
"Co ty tady děláš?" Roman bol zarazený.
"No to je ale prekvapení." David sa snažil tváriť, že o ničom nevie. Keď však k nemu prišiel a pobúchal svojho dlhoročného kamaráda po zádach, poďakoval mu. Viktor si prešiel ešte raz kartu Markéty, aby mal najčerstvejšie informácie. Mal aj aktuálne výsledky krvi.
"Pane kolego, já již vážne nevím co ji dát na probudení."
"Ale já jo." Prešiel okolo stojacich lekárov a Markéte do žíly píchnul roztok. Mery sa postavila zo židle. Všetci pozorovali Markétu, či sa vzbudí. Markéta sa vzbudila. Chcela prehovoriť, ale nemohla. "Extubujeme." Odvetil David a spolu s Romanom ju oslobodili od hadičky, ktorú mala v puse.  "Dobrý?" Kontroloval ju Roman, Markéta prikývla.
"Mami." Pozrela sa na Mery. "Beruško moje." Rukou jej dala preč vlasy z čela a venovala jej pusu. "Promiň." David odstrčil Mery a šiel Markéte skontrolovať dýchacie cesty. Keď videl, že je stabilná, odviezli ju na kontrolné CT.
"Tak já už půjdu, tady nejsem dál potrebnej." konštatoval Viktor a chystal sa odísť. Mery ho však zastavila a chcela sa mu poďakovať.
Roman sa s Markétou rozlúčil a preložili ju na oddelenie kardiochirurgie. Markétu iba napojili na prístroje, ktoré by mohli lekárov varovať pri jej ďalšom srdcovom kolapse. Ďalšie vyšetrenia ju čakali až nasledujúci deň. Keďže Markéta na jipu viac nebola, Mery sa musela zmieriť s tým, že ju uvidí až počas návštevných hodín. 
Ráno kontroloval výsledky z laboratória a prezeral si poštu ve své ambulanci. Zazvonil mu mobil, bol to Viktor.
V: "No čau, tak jak je pacientce?"
D: "Blbý, ale je to lepší. Ty již si v Praze? To byl včera večer co?"
V: "Hotovej mejdan co? A ten tvůj kluk... raste jako z vody. Co chceš mít z neho boxera nebo co?"
D: "Ještě jednou děkuju, že si přišel. A ne, neboj. Kid růste normálne."
V: "Hele, kamaráde. Já viděl mámu tí holky. Já jsem byl síce unavenej z cesty, ale to, že je hezká jsem si všimnul. A taky jak na ni koukáš." David sa usmial, čo Viktor samozrejme nemohol vidieť.
D: "Jo, je hezká." Znežnel.
V: "Ha, mám tě. Líbi se ti. Tak povídej, jsem tu vždy pro tebe." Ponúkol sa ako dobrý kamarát, ktorý mu ponúka svoju dôveru.
D: "Nic se neděje. Je to máma mý pacientky."
V: "Jo, jasný. Tak ji někam zvi."
D: "Hele, musím jet, pípa mi tady nejakej pacient."
V: "Vým..." Viktor nestihol dopovedať a David ho zrušil. Nechcel sa baviť o niečom,čo nie je. Jediné čo skutočne je, že od tej doby sa David neprestal usmievať. To ho hneď prešlo, keď sa omylom preklikal na svoje správy.
David si zavolal Kida do nemocnice, keďže sa venoval podrobnejšej diagnostike srdca Markéty Tomáškovej.
K: "Čau, co je?" Sednul si na židli v bufetu oproti nemu.
D: "Myslíš si, že jsem blbej? Koukni." David ukazoval esemesku od operátora, že mu sťahujú peniaze za internet. S dátumom, keď Kid mal jeho mobil.
K: "Já jsem se nudil. Ale s mámou jsem vtedy mluvil, to máš taky v tým telefonu. Podívej se." Načahoval sa za jeho mobilom. Ale David ho ťahal k sebe, odložil si ho do vrecka.
D: "Víš, že o to nejde. Platím ti kredit na volání a esemeskovaní, ne na blbiny."
K: "Jo, sorry." Prevrátil svoje oči.
D: "Kluku jeden mladej. Pojedeš na pár dnů k mámě. Večer tě tam zavezu." Oznámil mu to ako hotovú vec a ďalej sa šprtal v jedle.
K: "Ne, já nechci. Chci být s tebou."
D: "Neodmlouvej, mám prácí. Budu tu pořád."
K: "Já se dokážu o sebe postarat, vždyť jsem již byl sám, když ty si měl čtyřadvacítku. A ne jednou."
D: "Dobře, len to nikomu neříkej. Teď je to jiný. Máme tady pacientku ve vážnem stavu. Musím tu být."
K: "Tak ti pomůžu. Budu ti číst tí tvé časáky nahlas a ty se můžeš věnovat tí pacientke. Táto... ty to vyřešíš. Vyléčiš ji."
D: "Ne, pojedeš k mámě. Již jsem ji volal." Kid sa zdvihol a odišiel domů.
David si čítal nejaké články v lekárskom časopise, keď mu niekto zaklopal na dvere ambulancie. "Dále." Ale svoju pozornosť venoval aj naďalej magazínu. Myslel si, že je to nejaká sestra. Po otvorení dverí však zacítil jej vôňu. Usmial sa, hoci hlavu nezdvihol. "Davide, můžu?" Až teraz zdvihol hlavu a s úsmevom sa na ňu díval. "Jo, pojď dál." Položil časopis na svoj stôl a obrátil sa na stoličke smerom k nej. "Já jsem se ti přišla vlastně poděkovat." Bundu držala prevesenú cez ruky. Pozerala mu do očí. "Prosím tě. Uzdravovat lidí je má práce. Tak dělám co umím." Postrapatil si vlasy na zátylku.
"Já myslela za toho doktora, co přijel." vysvetľovala. David vedel odkiaľ vietor fúka.
"No... Já... Já jsem ho nevolal."
"Neklam Davide. Sám mi to přece řekl." Podrazák.
Postavil sa a dal si ruky do vrecák. "Hledal jsem jenom řešení jak ji vzbudit, aby jsem ji mohl vyléčit. Neznáším, když děti trpí. To, že má Markét choré srdce, za to přece nemůže."
David sa sám prekvapil. Zvyčajne si mená pacientov nepamätá, najmä nie krstné. Avšak Markéta bola Meryna dcera. Záležalo mu na nej. Vtom Mery urobila krok blíž, prehodila tiché 'děkuju' a objala Davida. David iba stál, ruky vybral z vrecák a držal ich vedľa tela. Mery však v objatí zotrvala. Hlavu si položila na Davidove pravé plece a privrela oči. David pomaly zdvíhal svoje ruky a jemne, pomaličky, plácnul Mery na zádach. Toto zvláštne gesto nerobil často, a rozhodne nie ľuďom, ktorých pozná pár dní. Jej vôňa mu vyčarila úsmev na tvári a mal pocit, že túto ženu musí ochraňovať.
Niekto zaklopal a hneď vošiel dovnútra.
"Tak jsem... tady." Kid si ich najprv nevšimol, pretože jeho oči pozorne sledovali mobil.

Koniec 3. časti.

Dária.