FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA PIATA: ZACHRÁNIL

 

Prebudil sa znova až na zvonenie telefónu. Netúžil po ničom inom, len aby sa čo najrýchlejšie vrátil k spánku. Potreboval túto fázu prespať. S prižmúrenými očami nahmatal vyzváňajúci mobil, ale keď tam uvidel číslo nemocnice, okamžite to zdvihol.
"Hofbauer u telefonu."
Dok: "Tomášková se zhoršila."
Vypočul si, čo sa deje s jej zdravotným stavom a ponáhľal sa ako len vedel k svojej čiernej bunde a topánkam.
Mery nevošla do nemocničnej izby. Stála pred sklom so žalúziami a sledovala, ako je Markéta šťastná. Začula oznam prístrojov na zmenu a následne uvidela dve rovné čiary na displeji. Markéte sa zastavilo srdce. Zrazu všetky zvuky naokolo stlmeli, pohyby sa spomalili a ona vbehla k nej a odhodila vankúš spod jej hlavy, začala jej dávať masáž srdca. Prestala až vtedy, keď k nej prišiel ten lekár, čo jej oznámil, že David tu nie je a vzal to za ňu. Až vtedy zdvihla hlavu a videla v Michalových očiach obrovský strach. Nič nepovedala, len ho stiahla za ruku, pevne mu ju zovrela a odtiahla ho von. Až potom, čo Markétu stabilizovali sa odtiahli od skla, ktoré ich od dcéry oddeľovalo.
"Co jí vlastně je?" Prehovoril konečne Michal.
"To se neví. Dělají ji vyšetření, ale nevědí co jí je."
Mch: "Co je tohle za nemocnici. Člověk spadne na lyžáku a pak málem zemře." hovoril zúfalosťou, Mery mu položila ruku na rameno a snažila sa ho upokojiť.
Mch: "Převezeme jí do Prahy, zpátky domů. Tam přijdu na to, co se děje."
Mery akoby zamrzla, akoby nedokázala racionálne uvažovať. Nechcela odísť z Rubavy.
M: "Co... Co kdyby jsme počkaly na převoz s primářem? Je to její ošetřujíci lékař a i tak by ji musel propustit on."
Snažila sa niečo vymyslieť, ale hneď ako si spomenula na Davida, cítila v sebe akúsi zvláštnu energiu, zvláštne puto, ktoré ju s ním zbližovalo. Následne, keď naňho práve myslela, uvidela jeho postavu, ako stojí pri oných dverách. Ruky mal vo vreckách bundy a pozeral sa na ňu z diaľky. Hoci bol myšlienkami len pri svojom probléme, vedel, že teraz všetko, čo cíti, ak dokáže v tejto situácii niečo cítiť, musí potlačiť a venovať sa komplikovanej pacientke.
"Tak dobře." Odpovedal na naliehavú žiadosť Michal.
Mery už aj zabudla, o čom sa bavili. Od Markéty vyšiel lekár, ktorý hneď zamával na Davida a dlhými krokmi sa za ním vybral. Michal ho chcel zastaviť, ale Mery mu priložila dlaň na hruď.

***

O pár dní neskôr šiel David spolu s Mery do izby za Markétou. David si však ešte predtým ako stlačil kľučku, všimol cudzieho človeka cez sklo. Vošli dnu.
"Mark..." Mery nestihla dopovedať oslovenie, keď si všimla, že na židli vedľa jej postele sedí Kid. "Dobrej, Čus." Pootočil hlavu.
Ma: "Čau, mami. Kid mi tady dělá společnost."
M: "Vy se znáte?" začudovala sa.
"Asi tak patnact minut." Kid vstal zo stoličky a svoju čiapku krčil v rukách.
"Jak si se sem dostal?" David zaujal odmietavý postoj.
K: "Normálně, dveřma. Řekl sem, že jdu za tebou. Tak jsem tady."
D: "Jenže ty si šel za Markét."
K: "Jo, vždyť jsem ti říkal, že ti pomůžu v prácí. Tak jsem jí dělal společnost, když tady její máma nebyla. Využil jsem sví protekci." Kid sa sám pochválil za to, čo urobil.
Dary sa usmiali.
David načiahol ruku: "No pojď ty má protekce. Necháme dámy, aby jsi popovídali."
Kid priskočil k Davidovi a spoločne sa chystali odísť. Kid si ešte sám pre seba zamrmlal 'Nemáš za co, tati.' a Dary sa na seba pozreli. Meryin úsmev si všimla aj Markéta. Zosmutnela. Mery si sadla vedľa jej postele a preplietla si s ňou prsty. Všimla si, že Maky je smutná.
M: "Co se děje Markétko? Bolí tě něco?"
Ma: "Mami, já... vidím jak na Hofbauera koukáš. Tátovi by se to nelíbilo."
Mery dúfala, že si to nevšimne, že to obaja dobre skrývajú.
M: "Já si s tátou promluvím, jen mu nic neříkej. Bude to dobrý." Pohladila ju po hlave.
Ma: "Co kdyby jsme se vrátily zpátky do Prahy. Když mi nevědí, co mi je. Ležet v nemocnici můžu i tam. Ty tam máš taky práci. Nemůžeš být pryč věčně."
Mery to akoby celé zapadlo. Nemôže sa s Davidom ďalej stýkať, keď je s Michalom.
M: "Dobře, uvidíme co se dá dělat. Půjdeme domů do Prahy."

David tlačil Kida pred sebou do ambulancie. K: "Táto, já umím jet aj sám." Strhol sa mu.
"Sedej, dej si dole to triko." Ukazoval mu David na lôžko, ktoré tam mal.
"Ne, ne." Kid hodil na Davida smutné oči.
"Mazej." Neprestal ukazovať naň.
David si nachystal ultrazvuk, a keď si Kid ľahol na bok, urobil mu ultrazvuk. Kid si všimol, že mu na tabuli s pacientami začína blikať červené svetielko. "Tati, někdo má problém." Ukázal na červené svetlo a David vypraštil oči. Rýchlo poutieral ultrazvuk, hodil na Kida servítku a utekal.
K: "Jasně, ja to tady zvládnu sám." Posadil sa a začal sa utierať na hrudi, aj keď dvere boli rozčapené. Mery robila Markéte resuscitáciu, aspoň to David videl. David rozkázal sestre, aby Markéte podala 1mg adrenalinu.
"Děkuju. Teď to zvládneme. Teď von." Prebral dôležitú akciu a Mery bez slova odišla von. Kid tam už čakal.
"Kide, co... co tady děláš?"  Mery sa obzrela za Markét.
"Táta mi říka, že se tam nemám koukat, když je tam doktor." Mery sa naňho pozrela.
"Jo? A co budeme dělat?" Spomenula si na čas, keď Markéta bola v jeho veku a musela sa pousmiať. "Teď se opřeme o zeď a nebudeme se tam koukat." Ako to rozprával, aj tak urobil. Mery ho napodobnila, ruky si obaja dali za chrbát.
"Maky říkala, že jsi sestřička." Nadhodil po chvíli.
"Jo, jsem. Pracuju na sále, podávam doktorům nástroje, kterí potřebuju u operace." Usmiala sa. "Zachraňuješ životy jako táta. Neboj, i Maky záchrani. On ví co dělá. I mě zachránil."
Keď to povedal, Mery sa začala zaujímať. David vyšiel z izby.
M: "Tak?"
Kid sa tiež postavil pevne na nohy. Zhlboka vydýchol.
"V pořádku. Kide, jdi domu. Já tady musím být." Kid si dal na hlavu čiapku a odišiel.
"Davide, já potřebuju vědět co jí je? Není možný, že po všech vyšetřeních nic nevíš." David ešte držal kľučku, keď mu to hovorila. Mykol plecami.
"Kardiomarkery v normě, ultrazvuk taky. Prosím tě, co se dělo před zástavou? Myslím... byla dušná nebo nejaký jiný příznaky?" David tuho premýšľal, mal prekríženú ruku a druhú si položil na ňu.
"Já nevím. Pohádali jsme se, a pak z nicoho nic přestala mluvit a jela do zástavy. Začalo to pípať a..." "Počkej, takže Markéta byla rozčílená? Možná ve stresu?"
"Jo." Pozrela sa naňho vyčerpane. David na niečo prišiel a ukazovákom jej naznačil, že hneď príde. Mery to však nevydržala a šla dnu.
"Markétko!" zvolala a šla ju pobozkať na čelo, ale Markéta prevrátila hlavu na druhú stranu. "Promiň. Udělám všechno, aby ti bylo líp." Sadla si.
"Takže pojedeme do Prahy?" Obrátila sa na ňu. Mery prikývla a usmiala sa.

Koniec 5. časti.

Dária.