FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA SIEDMA: NEHODA

 

M: "Nebylo to schválně. Já.." bola zúfala a nevedela, čo má robiť.
Nevedela, čo bude ďalej, ale David sa pozrel smerom k závesu. S Kidom na lôžku práve išli sanitári k výťahu, Kid sa však na nich ani nepozrel. David bol zúrivý. Nikdy sa necítil tak zničený, zmätený vlastnými emóciami. Videl tú zúfalosť v jej očiach, a ak by jej povedal, čo sa stalo s Markétou, bolo by jej ešte horšie. Obaja nevedeli, kam sa ich životy poberú.
D: "Půjdu za Kidem."
David prekročil na mieste a chystal sa ísť preč.
M: "Můžu taky?" opatrne prehovorila.
David sa zastavil. Nevedel, čo má robiť.
"Markéta. Ona...-sám nevedel, čo chce povedať- patnáct minut jsme ji oživovali. Je... -prehltol- na plícní ventilaci."
Mery vtedy bolo všetko jedno a jediné, po čom túžila, bolo ju vidieť. Sedela vedľa svojej dcéry, ktorá bola udržovaná v umelom spánku. David sa na ne pozeral cez sklo, a premýšľal, čo má spraviť. Vybral si ruky z vrecák a šiel za Kidom. Ani sa na neho nepozrel, a tak David vzal stoličku, ktorá bola pri stene a sadol si.
D: "Prý jsi vlítnul Mery pod auto."
K: "Ona za nic nemůže. Já jsem utíkal. Nekuknul jsem se na cestu. Tati, ona za nic nemůže." ohradzoval sa.
D: "Odkud si utíkal? Před kým si utíkal?"
Kid mlčal, bolo jasné, že otcovi nechce povedať pravdu.
"Řekneš mi alespoň, kde se to stalo?" David ho chytnul za zdravou ruku.
K: "Na kopci... od Střibrňáku." řekl veľmi potichu.
D: "Na druhém konci Rubavy? Hele, kam si jel? Kide, měl si jít domů!"
David sa bál o svojho syna, ale teraz vedel, uvedomil si, že Mery hovorila pravdu. David vstal od Kidovho lôžka a nechal ho odpočívať. Zavolal na políciu a dohodol sa s nimi, že prídu na oddelenie, aby podal svoju výpoveď. Zavolal ešte Karin.
D: "Jo... dělej jak chceš. Bude tady."
Pohľad mu však padol na Mery, ktorá práve vyšla z Markétinej izby. Prichádzal k nej. Mery sa zahľadela do Kidovej izby a na niečo si spomenula. David si stal vedľa nej.
M: "Proč je Kid vlastně tady? Říkal si, že má jenom zlomenou ruku."
D: "Jo, to má." David nechápal, kam mieri.
M: "Proč je na tvém oddelení a ne doma?"
Bolo jej to čudné, najskôr si myslela, že ho chce mať asi pod dohľadom, ale ak to nie je vážne, prečo by bol práve na kardiochirurgii?
David prestúpil na mieste a mal veľký problém prísť s nejakou výhovorkou.
D: "Prosím tě, nechat ho doma s tou rukou samotnýho? Vždyť by ten byt podpálil." Jemně se pousmál. Mery se pousmála taky.
M: "Proč ho nedáš na dětský?"
Samozrejme, že Mery zaujímal aj Kidov zdravotný stav, ale niečo... tu nesedí.
D: "Chci ho mít tady. Nemáme tu mnoho pacientů. A musím z něho dostat, co dělal." zahovoril.
Mery sa ho už nechcela vypytovať na ďalšie okolnosti. Hoci vedela, že to jednoducho ubrzdiť nemohla, neprestávala si to vyčítať.
Práve šla okolo sestra, David ju zastavil: "Budu už u syna. Kdyby něco, mám prácí. Ale... -pozrel sa na Mery- přijde mě vyslechnout policie, zavolejte mě."
Sestra prikývla a David vošiel ku Kidovi. Chytil ho za ruku a premýšľal, čo urobil zle. Mery sa na nich pozerala cez sklo a pri pohľade na Davida v roli otca se musela pousmát. Mery presedela zvyšok dňa vedľa Markéty. Kid celú dobu mlčal a Davidovi uhýbal pohľadom. Davida požierali skôr výčitky na seba, než na svojho syna. Vtom vošla do izby sestra a informovala ho o tom, že policie je už tady. David vstal od Kida a šiel s policajtami rovno do jeho ambulancie.
D: "Tady budeme mít klid -všimol si však, že v miestnosti sú len dve židle- posaďte se."
Ukázal na ne a on automaticky zaujal miesto na ošetrovateľskom lôžku.
P: "Pani Tomášková už vypovídala, chcete nám k tomu taky něco říct? Chcete podat trestní oznámení?" policajt ho zainteresoval do faktov bez štipky emócii. David mal jednu ruku prekríženú cez telo a druhou si podopieral hlavu. Pozorne ich počúval, ale pri poslednej vete sa zarazil.
D: "Trestní oznámení? Ne, proč?"
P: "Volal ste nám, že se chcete vyjádřit k tí nehodě Vašeho syna. Jenom pro informaci, u paní Tomáškove nebolo zjistění požití alkoholu ani jiných návykových látek."
David sa usmial a začal sa zaujímať o okolnosti po nehode.
D: "Můžete mi říct, víte... Mýho syna přivezla sanitka na urgent. Jak to vypadalo, když jste tam přijely a vlastně, kdo Vás zavolal?"
P: "Jo. Paní Tomášková zavolala RZS i nás. Vypovídala, co se stalo. Byla ochotná ve všem. Dokonce... říkala, že je ochotná čelit i obvinění." začudoval sa.
D: "Jakýmu obvinění?" ihneď vyslovil svoju otázku.
P: "Ublížení na zdraví. Jo a málem bych zapoměl. Zachranáři říkali, že ho dala do stabilizovaní polohy a fixovala mu tu ruku. Rozhodně věděla, co dělá."
D: "Jo. Víte co, já nechci nic podávat."
P: "Proč ste nás potom volaly?"
D: "Abych vám řekl, že paní Tomášková za nic nemůže. A pokud mám správní informace, tak teď už nemáte co vyšetřovat."
P: "Jak jako za nic nemůže?"
D: "Můj kluk... On mi řekl, že pod to auto vlítnul sám. Konec, případ ukončen."
Pri poslednej vete si plácnul po stehnách a vstal. David vychádzal aj s policajtami z ambulancie, keď sa Mery akurát chystala ku Kidovi. Obaja sa však na seba pozreli. Mery prešiel mráz po chrbte, keď uvidela policajtov pri Davidovi. Vedela, že sú tu kvôli nej. Trošku sa jej zatočila hlava a začala padať k zemi. David prikázal sestre, aby vyprevadila policajtov von a on utekal k Mery. Chytil ju za ramená a pre istotu sa jej spýtal, či je v poriadku.
M: "Kde jsou? Přijeli kvůli mně."
D: "Mery, Mery, Mery. Pořád musíš všechno vyřešit sama? -usmál se- Neboj, všechno jsem jim řekl. Nic se něděje." Hneď na to pokračoval. "Jak je Markéte?"
Mery mu hľadela priamo do očí. "Jak je Kidovi?"
Očami zamieril na sklo, cez žalúzie videl, ako pretočil hlavu na druhú stranu. Obaja si sadli na stoličky pred Kidovou izbou.
D: "Ty prvá." Chytil ju za ruku a hladil jej ju.
M. "Jak dlouho bude v umělím spánku? A už víš, či má tu diagnozu, co jsi si myslel?"
Pozerala sa na to, ako jej nežne prechádza prstami po jej ruke.
D: "Zítra jsem ji chtěl udělat testy, ale teď... Když nebude v umělím spánku, obávam se, že pojede do zástavy. Proste... teď ji tí testy nemůžu udělat. A Kid... Ten je v pořádku po fyzické stránce." Sklonil hlavu.
M: "A řekneš mi aspoň jaká je to diagnoza? A po psychické?" Pozrela sa na jeho tvár.
Videla ustarosteného otca, ktorý sa bojí o svojho syna, ale rovnako aj unaveného lekára, ktorý nevie, čo ďalej. Pozrel sa jej do očí a nemohol si pomôcť, usmál se.
D: "Nechci nic říkat, dokud si nebudu jistej. Pak by jsme mohly být oba sklamaní. No.. já nevím. Kid se uzavřel a nechce se mnou mluvit. Co.. co kdyby jsi šla za ním ty? Víš si matka... ne jeho, ale... no..." Topil sa vo svojich myšlienkach, utápal sa v tom, čo práve cíti.
M: "Můžu?" prekvapene a s nadšením nadhodila svoju otázku.
David jemne prikývol a obaja vošli dnu.

Koniec 7.časti.

Dária.