FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA ŠTVRTÁ: NĚŽNEJ

 

David sa vyslobodil z objatia a Mery vrátila späť svoje ruky vedľa tela. Kid si odložil mobil do vrecka bundy.
K: "Počkám asi na chodbě. Vy pak můžete pokrač..."
Prerušil David Kida. D: "Ne. My jsme již skončily. Pojedeš ještě za Markétou?"
M: "Jo, když mi to dovolíš." Usmiala sa naňho a pozrela sa do zeme.
D: "Řekni sestře, že jsem ti to dovolil." Usmial sa aj on a pozrel sa na svoje topánky. Pohľad mu však padol na čakajúceho Kida. "Jo, a tohle -stiahol ho za rukáv k sebe- je můj syn. Karel, ale všichni ho voláme Kid. Tohle je Mery." Kid vystrelil svoju ruku a bez slova na ňu hľadel. Oproti nej bol malinký.
M: "Já jsem Marie, ale taky mi nikdo neřekne jinak než Mery." Obaja si plácli a Mery sa chystala odísť. M: "Čau." D:"Čau." Usmieval sa na ňu a, keďže Kid mlčal dal mu pohlavok. K: "Čus." Letmo vyslovil a Mery zmizla za dvermi.
Kid sa otočil na otca. "Je to kost."
"Kide." Vzal si svoju tašku a začal si tam dávať svoje veci zo stola, vrátane časopisu, ktorý nestihol dočítať.
"Pomotala ti hlavu, viď? Představil jsi mě po prvém polibku?" zasmál se.
"Hele. Neříkej takovýhle věci. Prášky máš?" Snažil sa odvrátiť pozornosť na niečo rozumnejšie. Dôležitejšie. Aj keď si myslel, že sa začervenal.
K: "Já nejsem malej kluk. Neboj, mám. Budu zobat, máma na to dohlídně, vždyť ji znáš." Prevrátil očami.
D: "Nechce, aby jsi dopad jako já." Mrknul naňho.
K: "A co když budeš v blbý náladě, když já budu pryč? Zůstavam, musím se o tebe starat. Máma to pochopí." Dával si z pleca dole svoju tašku a sadol si na židli, ktorá bola doteraz prázdna.
D: "Vstávej!" Praštil ho svojou čiernou bundou. "Pojedeš k mámě, já budu tady. Musím se postarat o srdce Meřine dceřy." Prešiel za plentu a dal si dole tričko.
K: "Ty se hlavně starej o to sví." Kid sa zakrútil na židli. David vykuknul spoza plenty počas toho, ako mal v čiernych rukávoch svoje ruky a pokrútil nesúhlasne hlavou. Ešte chcel skontrolovať svojich pacientov, a tak Kida poslal vopred k autu s klíčkami. Prešiel popri lekářských pokojích na urgentu, keď z nich vyšiel Roman. David skrivil svoje ústa, prevrátil oči a pridal do kroku. Muž vysokej postavy nemal problém ho dohnať pár krokmi.
R: "Davide, proč si zavolal Viktora k tí Tomáškové?" Nadhodil.
D: "Hele, nemám čas na tví výčitky. Nechme to na jindy." Odvrkol mu veľmi rýchlo.
R: "Já ti to nevyčítám. Jenom... Premluvil jsi ho, aby přijel z Prahy jenom kvůli ní? A on přijel. Tobě musí na tý pacientce velmi záležet. Nebo ti záleží na její maminke?" Poškrabal sa po strnisku.
David zastal a zhlboka vydýchol. D:"Tak o to ti jde. Ne, nejsem do Mery."
Pokračoval nahnevaný ďalej.
R: "Tak Mery. Vy si tykáte? Já vás viděl i vtedy před J.I.P.em a já si říkal, že jsi nějakej jinej.."
David znova zastal a s výčitkou sa pozrel na Romana. D: "Co s tým máte? Ráno Viktor, pak Kid, teď ty. Dejte mi s tím pokoj. Nejsem zvědavej na vaše názory." David išiel urobiť ďalši krok, ale potom sa ešte obrátil a tázal se: "Jak jinej?"
R: "No.. jinej. Něžnej? Asi jo. Něžnej."
David se zasmál a odišiel k autu, sám pre seba si ešte zopakoval 'Něžnej?" a znova se zasmál.
Mery a Markéta si dlho povídali. Konečne im v tom nebránila dýchacia trubica, a tak jej Markéta porozprávala, akými vyšetreniami si dnes prešla.
Ma: "Můj doktor je velmi milej."
M: "Jo? Tak to je dobrý." Mery však hneď pokračovala: "Podívej Markétko, když si lyžovala... nepraštila si se do hrudníku? Nevyražila jsi si dech?"
Ma: "Mamí, tady nepracuj. Okrem toho, již se mě to tázal doktor Hofbauer."
M: "Co jsi mu řekla?" Mery ostala zaskočená, ale aj milo prekvapená, že s Davidom mysleli na to isté. Ma: "To co tobě. Nemyslím si. Nevím, ale spíš ne. A pak řekl, že podle rentgenu to ani tak nevypadá. A... ještě že jsem moc zajímavý prípad... pak že jsem nádhernej případ. -zasmála se- A ještě, že mě zítra chce nějak speciálně vyšetřit."
M:"Jo? Tak vidíš. Možná.." do izby vošla sestra a tak vetu nedokončila. Obe jej venovali svoj pohľad. S:"Promiňte, já vím, že pán primář Vám návštěvu povolil, ale již je neskoro a Vaše dcera si potřebuje odpočinout."
Mery sa pozrela na hodinky na ľavej ruke a prekvapilo ju, čo ukazovali. Bolo niečo po siedmej.
M: "Jo, promiňte. Půjdu." Mery dala Markéte pusu na líce, popriala jej dobrú noc a šla na hotel.
Ráno šla Mery opět za Markétou, hoci neboli návštevné hodiny, vedela, že jej to David povolí. Keď však chcela prejsť na kardiochirurgické oddelenie, šiel jej naproti nejakej jiný doktor.
Dok: "Promiňte, tady nemůžete." odvetil jej, keď jej pomohol otvoriť ťažké dvere.
M: "Já jdu za dcerou. Primář mi to dovolil, že můžu za ní kdykoliv." Vysvetľovala a myslela si, že David je asi na nejakej operácii.
Dok: "Primář tady dnes není, takže si nemůžu tuto informaci ověřit, promiňte." Obaja stáli na chodbe. Mery bola prekvapená, mal predsa robiť Markétke testy. M:"To je divný. Má dcera mala mít nějaký vyšetření." Úprimne sa zaujímala, kde je David.
Dok: "To se bohužel odkláda."
Mery ho informovala o tom, kto je jej dcéra a o tom, že je to vyšetrenie strašne dôležité.
Dok: "Jo, tohle. Tak to se určitě odkladá. Vaši dceru má na starosti primář. Vysloveně si k ní neřáda jiného doktora. Nebojte, budeme jí pozorovat. Umřet ji nenecháme."
Mery si pomyslela, čo je to za cvoka. Markéta predsa takmer umrela. Mery sa teda rozhodla čakať v nemocnici až do návštevných hodín, keď k nej prišiel Michal.
Mch: "Čau, miláčku." Nahíňal sa k nej na pusu, ale Mery sa preľakla a tak ucukla. Pritom ho buchla do zubov.
Michal sa ozval bolesťou a Mery sa prekvapene tázala: "Jo, promiň. Co tady děláš? Proč nejsi v Praze?" Sadol si k nej.
Mch: "Mám přece dceru v špitály. Vzal jsem si volno, pojedem za ní přes návštevní hodiny a pak zítra zase zpátky do Prahy."
M: "Je tady už týden." Odvrkla mu celkom vážne.
Mch: "Hele, Mery. Já vím, že se Markét možná nevěnuju tolik jako jiný tátové, ale snažím se."
M: "Markét tě určitě ráda uvidí." Letmo sa usmiala.
Mch: "A ty?" Chytnul ju za ruku.
M: "Já taky." Nahodila falošný úsmev.
Nevedela prečo, ale nebola rada, že ho vidí. Myšlienky jej neustále odbiehali k Davidovi. Prečo tu nie je, keď sľúbil, že na Markétu dohliadne osobne? O pár minút mali začať návštevné hodiny, preto obaja vošli do výťahu a šli k Markéte. Mery nahliadala k ambulancii, na ktorých bolo Davidove meno. Michal sa jej spýtal: "Tak jdeš?" Pravdepodobne to zopakoval, pretože sa na Mery netrpezlivo pozrel. M: "Jeď ty, já přijedu pak." Nepozrela sa naňho a stále hypnotizovala dvere.
Keď Michal vošiel dnu, Markéta zvýskla od radosti. Mery sa vybrala k jeho dverám a tlakom na kľučku spôsobila jej pohyb. Čo ju však čakalo, ju prekvapilo. Zamknuté. Mery sa chvíľu pozerala na Maky s Michalom cez sklo, keď sa Maky poriadne zasmiala, Mery to vyčarilo úsmev.
David sa prebudil a s prižmúrenými očami šahol na mobil, ktorý mal položený na nočnom stolíku. Nevidel žiaden zmeškaný hovor, len pár esemesiek. Väčšinou boli od Kida. Položil ho spět a stiahol prikrývku na seba cez hlavu. Žálúzie mal síce stiahnuté, aby odrážali svetlo, ale slnečné lúče aj tak prenikali dovnútra.

Koniec 4. časti.

Dária.