FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA DESIATA: ZNÁMÁ TVÁŘ

Mery sa pozrela Davidovým smerom.
David vyslovil tiché 'Promiň' a šiel bližšie ku Karin. Karin si niečo hľadala v kabelke, ale keď uvidela niečie nohy, zdvihla pohľad, aby videla postavu.

Ka: "Jé.. Já jsem byla za Kidem, víš."
David mal ruku cez telo a druhou si podopieral hlavu. Mery ich sledovala od dverí ambulance.

D: "Jo, říkala si, že přijedeš dneska."
Pozrel sa cez sklo na Kida, ten sa výnimočne pozeral na sklo. Keď sa im stretli pohľady, so zdravou rukou mu zamával a usmál se. David sa pozrel spět.

Ka: "Když... -nahla sa ponad jeho plece a vyzerala na Mery- budeš mít zase blbou náladu, tak ho pošly ke mně. Pořád s týmhle nesúhlasím."
David se falešně usmál. "Kid prášky bere." Povedal to potichu, aby si bol istý, že to Mery nepočula. Karin prevrátila očami, prehodila 'Jo', keď šla okolo neho a odkráčala preč.
Mery sa už mohla priblížiť a aj to urobila. "Dobrý?" Dala mu ruku na rameno.
David prikývol a išiel dovnútra, nechal otvorené dvere, a tak sa Mery pohla z miesta a Davida nasledovala. Dvere zatvorila.
D: "Měl si návštěvu?"
Postavil sa pred Kidovu posteľ a oprel sa o konštrukciu.
K: "Prý ti říkala, že přijde. Proč si mi to neřekl? Mohl se připravit."
David se zasmál. Mery pristúpila k Markétke.
D: "A co si chtěl, máš přece o vše postaráno."
Prešiel okolo jeho ľavici a postrapatil mu vlasy, tak prišiel k Markéte a oboznámil ju so všetkým, čo vyšetrenie ukázalo. Maky sa snažil porozumieť všetkému, ale na konci se tázala: "Budu moct sportovat?"
David očami preletel na Mery a späť na Maky.
D: "Lyžovat asi ne. Ale... sánkovat... nebo bruslit na lede, tak to jo."
Snažil sa rozpamatovat na veci, které dělal jako dítě. Pak se usmál.
Maky zosmutnela a iba prehodila 'aha', pak obrátila hlavu.
D: "Ale dobrá zpráva je, že tak o týden-dva tě propustíme."
Mery sa usmiala na Davida a chytila Markétku za ruku.
M: "Tak vidíš Markétko, pojedeš za chvíli domů."
Markéta však už nereagovala. David sa pozrel na Mery a rukou jej naznačil, aby prišla k nemu blíž.
"To bude dobrý, teď ji nech." Chytil ju za ruku.
K: "Já to říkal! Táta ví všechny diagnozy a on Maky uzdraví. Slyšíš Maky? Budeš zdravá."
Kid bol radosťou bez seba, ale ani naňho sa nepozrela. David naňho mrknul.
"Markétka je teď unavená, Kide." Snažila sa ho ubezpečiť Mery.
D: "Jo a tvé výsledky."
K: "Jsou v pořádku, ja vím. Můžu jít domů?" Otrávene naňho pozrel David.
D: "Víš co? Můžeš, když mi řekneš, co jsi dělal na tí cestě." Mery sa pri prvej časti naňho prekvapene pozerala, ale pri druhej časti pochopila, o čo mu ide.
Zároveň sa jej avšak vrátili spomienky na nehodu. Kid odvrátil hlavu. Dary stáli medzi svojimi deťmi, ktoré momentálne nemali náladu na svojich rodičov. Nechali ich vyrovnať sa svojimi emóciami a z izby odišli.
Keď David zavrel dvere, Mery se tázala: "Ty jsi věděl, že ti to nepoví, že?"
D: "Nevěděl. Já nevím, co mu je. Myslel jsem si, že je to kvůli tobe, že tě chce krýt. Ale teď, když vím, jak to bylo..." David si všimol, že Mery má jiný obličej. "Řekl jsem něco?" Nechápavo se tázal.
M: "Před čím mě krýt? Já jsem... nic neudělala. Byla to nehoda!"
Davidovi behali oči zo strany na stranu a nechápal.
D: "Jo. Řekl jsem, že teď už víme, jak to bylo a proto nechápu, proč nechce říct pravdu. Slíbil mi, že pojede domů."
M: "Ty si pořád myslíš, že za to můžu já!" Mery bola nahnevaná, ale oveľa viac smutná.
Otočila sa a odchádzala preč. "Mery!" Kričal za ňou a poriadne sa natiahol, aby ju zastavil. "Mery, Mery. Vůbec si to nemyslím. Já se jenom o Kida bojím. Pořád se toulá po Rubavě. A právě naopak, myslel jsem si, že díky tobě se to dozvím." Celý čas ju držal pod pažou, aby mu neutekla.
Mery sa mu vytrhla a prestúpila na mieste. "Jo. Promiň, já jsem asi už unavená z tohohle všeho." Pozrela sa do zeme a Davidovi nezostávalo nič iné, než si ukazovákom pozdvihnúť jej hlavu. Pozerali si do očí.
M: "Půjdu na hotel se vyspat."
D: "Já... Mery... Nechceš spát ke mně?"
Na chvíľu sa odmlčal, a keď sa Mery zahanbila, dokončil: "Na byt... ke mně na byt, jsem myslel."
Chytil sa za zátylok. Mery se usmála a řekla: "Ne, půjdu na hotel."
D: "Dobrě" usmál se a zamávali si.

David šel zpátky z oběda. Když si musel otevřít dveře prístupovou kartou, pred dvermi bol nejaký mladík. David automaticky otvoril dvere, že si nevšimol, že ten chlapec, asi v tínedžerskom veku, prekĺzol.
Kluk se ozval jako první: "Promiňte, někoho hledám, věděli by ste mi pomoct?"
David zdvihol hlavu a predtým, ako zastrčil kľúče do dverí nakoniec na kluka prehovoril: "Skuste nějakou sestru, já jsem doktor." Ukazoval na svoju menovku.
Kluk sa poprezeral po chodbe, ale žiadnu sestru nevidel. David pochopil, že sa bude musieť chlapca ujať.
D: "Tak povídejte." Pokrčil ramenami.
K(luk): "Já vlastně ani nevím, hledám jedného kluka, ale nevím jeho meno."
Hoci sa chlapec nadýchol, David zamrzol a pozorne počúval, jeho syn je totiž jediný chlapec na oddelení. Ale zároveň dúfal, že ten kluk ani neví jestly je tady správně.
Pokračoval: "Kluci říkali, že je tady. Vím jeho prezdívku. -David prehltol veľmi ťažko- Kid."
David prekročil na mieste a dal si ruky vbok.
K:"Víte mi pomoct?"
D: "Odkud... Jak víte, že je tady?"
David sa začal báť o svojho nezletilého syna. Kluk sa naňho podozrievavo pozrel.
K: "Je tady, dobrý. A na kterým pokoju ho najdu?"
Ignoroval Davidovu otázku. David spravil krok blíž.
D: "Odkud?"
K: "Jo. Měli jsme se včera sejít, ale nepřišel, pak jsem se ptal kluků a řekli, že je tady."
D: "Kde ste se mali sejít? Jakých kluků?"
K: "Promiňte, ale když ste jenom lékař, co Vás do toho?" David sa zamračil.
D: "Je mi do toho hodně. Kolik ti je?"
K: "Osmnact."
David nevedel, čo má robiť, Kidovi je jedenásť.
D: "Kecáš. Chceš říct, že by jsi se bavil s jedenácti letím klukem?"
K: "Jedenáct? Ty vole! Říkal, že je mu pactnáct."
V Davidovi to začalo vrieť, zase si Kid vymýšľal príbeh, tak ako sa mu to hodilo.
D: "Mluv. Co ste spolu dělaly? Na Stříbrňáku?" Kluk začal byť znepokojený.
K: "Jak to víte?"
D: "Kid je můj syn! A já nevím, kdo jsi ty." David si prekrížil ruky na prsiach.
K: "Já... Půjdu." Snažil sa utiecť, ale David ho chytil za triko.
D: "Hele, mladej. Co ste tam dělaly?"
K: "Richard, jmenuju se Richard."
David bol zúfalý, ťahal ho späť od dverí k svojím.
D: "Ty vole. Řekni mi, co jste dělaly pri Stříbrňáku. Brali ste drogy nebo co? Já chci jenom vědět co tam dělal jedenáctiletej kluk."
R: "Budu mít malér."
D: "Když mi hned teď neřekneš o co jde, tak jo."
R: "Nemám osmnáct. Jenom sedmnáct, byly jsme závodit. Víte to. Rýchlí auta a tak. Kid se chtěl taky..." David neveril vlastným uším.
D: "A na tí cestě jste se púšťaly dolu kopcem bez brzdení, že jo?"
Richard sa na neho s údivom pozrel. "Jseš snad jasnoviděc nebo co?"
Davidovi nevadilo, že mu Richard začal tykať, jediné, čo ho trápilo, bolo, že mu Kid nepovedal pravdu. D: "Jdi domů, nebo kam chceš. Za ním tě nepustím. Nazdar!"
Richard ihneď potom, ako ho David pustil, zutekal.

Koniec 10.časti.

Dária.