FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA TRINÁSTA: DĚTI

 

Jarda prikývol a Mery odišla z izby spolu s ním. David tam zostal a zavrel za nimi dvere. Držal ešte kľučku, keď sa mierne pousmial na Markét. 
Ma: "Máma a táta patří spolu. Jsou spolu." Snažila sa to povedať rázne. David uhol pohľadom, ale aj Kid na neho pozeral so svojou prosbou.
K: "Táto, prosím tě, já pojedu klidně k mámě, jenom chci domů."
D: "Dojednám to s mámou." Mrknul naňho a opět sa snažil nadviazať kontakt s Markét. "A vám rozbíjet rodinu, ale nemyslíš si, že kdyby byla máma šťastná, tak by byla... jiná?"
Ma: "Můj táta je strašně vytaženej. Pořád jezdí na mise. Má důležitou prácí, víš?"
D: "Co dělám pak já?"
Ma: "Můj táta chráni naši zěm! Je voják." Skričala a pretočila svoju hlavu. David mlčal. Potom prišiel bližšie k nej, a keď zavrela oči, pochopil, že ho nechce vidieť.
D: "Chápu, že mě nechceš vidět. Ale já mám tvoji mámu a i tebe rád. Postarám se. Budu tady, když budeš něco potřebovat." Držal sa konštrukcie a hľadel na ňu.
K: "Táto, nech ji. Já s Maky promluvím."
David sa trhnul a pozrel naňho. Usmál se, postrapatil mu vlasy a vyšiel z izby.
K: "Maky...", tá ho však okamžite prerušila. "Kide, nech toho."
K: "Ale já..."
Ma: "Proste ne." 
K: "Byla by si fajn ségra. A tvá máma je taky fajn. Musel jsem se vyspořádat z rozchodu rodičů dost skoro, pak jsem si vybojoval, že chci bydlet s tátou. A brání léku na psychiku tomu nepomohlo."
Maky sa obrátila k nemu: "Ty bereš léky?"
K: "A co jsi si myslela, že jsou tí léky, co mi každý ráno donese sestra?"
Ma: "Já myslela, že je to na kosti, na tou ruku."
K: "Táta je dobrý táta a tvou mámu má naozaj rád."
Maky, aj keď nerada, se pousmála. Ma: "Vždyť já vím."
Keď David vyšiel z izby, tak uvidel ako Mery vychádza z objatia. Jarda Černý sa ešte na Davida podíval, David stál na mieste a uhol pohľadom. Mery sa rozlúčila s otcom a potom šla k Davidovi.
D: "Tak?" Pohladil ju opakom ruky po ramene.
M: "Chce, aby jsem byla šťastná. Prí, ak nejsem s Michalem šťastná, nech jsem šťastná s tebou. Chce tě jenom víc spoznat. Co Markét?" Očami naznačila smer do izby, pri ktorej stáli.
D: "Jo? A já si myslel, že mám prúser -zasmál se- Markéta se zlobí. Myslí si, že ji chci vzít tátu, ale to tak není."
M: "Já ji to musim vysvětlit." Snažila sa prejsť popri Davidovi, ale ten ju rukou zastavil.
"Nech ji. Kid už na tom dělá." Opět se zasmál.
"Nelíbi se mi to. Je to náš průšvih." David sa len letmo usmial a dal Mery pusu. Společne pak šly do ambulance. David sa ospravedlnil a zavolal Karin. Vyříkali si, že si po Kida přijde zítra.
"Tak a už jsem tvůj." Oblapil si Mery kolem pasu. Mery mu dala pusu. "Davide, já nechci jít proti Markét. Co když se s tím nesmíři?" Dal jej pusu.
"Já už mám plán."
"Jaký?"
"Nech se překvapit." Mrknul na ni. Hľadeli si do očí. Pak pokračovali tam, kde ráno skončily.
David bol zavolaný ku konzultácii, takže nevedel, že Mery odišla. Keď vošiel k deťom, bol prekvapený, že tam nie je.
D: "Kde je Mery?"
Ma: "Šla na hotel."
David bol prekvapený, ale rozhodol sa tomu viac nevenovať pozornosť. Obrátil sa ku Kidovi.
D: "Je to vybavený. Zítra přijede máma. Ale když chceš jít domů už teď, zavolám sousedke ať na tebe dohlídne."
K: "Tati... Co kdyby jsem jel domu až zítra?" David prekvapeně mrknul.
D: "Ale... co pak se stalo? Doteď si chtěl jít domu. Je ti špatně?" Okamžite šiel k doske s poslednými výsledkami a začal sledovať rytmus jeho srdca na prístroji.
K: "Ne tati. Já... chci být tady s Markét." Smeroval svoj pohľad na posteľ, kde ležala.
Zasmál se. D: "Ale Markét půjde za týden taky domů. A zítra nebude mít ani tu dlahu."
K: "Doma by se taky jenom motal, že jo?"
David zdvihol obočie. "Nemáš nějakej problém, že jo? Markétko, že tady nikdo nebyl?" Pozrel sa na ňu.
Ma: "Ne, jenom máma, Kidova máma a můj děda. Jinak jenom sestry a taky nějakej doktor." Usmála se.
D: "Jakej doktor?" Zaujala ho posledná informácia.
K: "Ten, který má službu přece." prevrátil očami.
D: "Kide, nebuď drzej."
K: "Vždyť jo."
David sa pozrel na Markét a videl, ako sa usmieva a smeje. Nevedel, však z čoho. Vrátil zrak naspäť na Kida.
D: "Takže chceš domů až zítra."
K: "Jo." ráznosť bola v jeho hlase.
Plácnul mu po nohe, ktorú mal pod prikrývkou. Pak sa rozhodol odísť do ambulancie, tam vytočil číslo Mery. Nedvihla mu to. Myslel si, že zaspala, čo jej rozhodne nezazlieval. Rozhodol sa preto odísť z nemocnice, aj keď mal službu. Keď si však vybavoval veci v meste, druhý slúžiaci lekár mu zavolal ohľadom Markéty. Preto sa ponáhľal naspäť. Vletel do izby ešte oblečený v civile v čiernej bunde.
D: "Děje se něco?" Bol vystrašený a úprimne sa o Markétu zaujímal.
Ma: "Kid by měl jít domu už dneska. Když ho teda chcete pustit."
K: "Co? Ne. Tati, já nechci k mámě."
D: "Hele vy dva, co se děje. Běžel jsem sem až z města."
Ma: "Kid chce tady zůstat kvůli mě. Jenomže to není nutný, že jo?"
David si šlápnul ku konštrukcii Markétinej postele.
D: "Aby jsme se tady neporvali nebo co?" Zasmál se.
K: "Maky je blbý ti to navrhnout." Očami na ňu ukázal.
D: "Co?"
K: "Jeji mámu volám Mery, lebo se tak jmenuje, že jo. No ty... ty si táta."
D: "Jo, a Mery je její máma." nerozumel.
Ma: "Já... Možno bych... Doktor prostě není jméno." Usmála se.
D: "Já nechápu. Tátu přece máš."
K: "Jseš blbej? Maky ti chce říkat křestným jménem." Buchol si po čele.
D: "Jo tohle. Jasně. David." načiahol ruku na tykanie, ale uvedomil si, že nesprávnu. Maky mu podala zdravú ruku, David vymenil ruku.
K: "Super. Takže teď můžu jít domu?"
D: "Já už jsem zmagorenej. Tak chceš domu nebo ne?" Poškrabal sa po hlave.
K: "Jo, ale domu. Ne k mámě."
D: "Nemáme doma co jíst." Maky se zasmála.
D: "To je pravda. Vždyť jsem pořád tady s vámi, stravuji se v bufetu nebo jsem s..."
Ma: "S mámou."
D: "Jo." Mrknul na ni. "Jo a ještě. Když už jsem tady...-vyberal niečo z vrecka bundy- neprezlečenej... Mám... pro vás dárky." Prešiel najprv ku Kidovi a podal mu do rúk dárek.

Koniec 13. časti.

Dária.