FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA PÄTNÁSTA: SPOLU

 

Davidove pery boli silno pritisnuté k sebe, v tvári mal neutrálny výraz a uhýbal Mery pohľadom. Ruky mal vedľa tela. 
M: "Je mi to hrozně líto." 
Mery sa postavila na špičky a okamžite ho objala. David položil svoje ruky na Meryine záda a obaja mlčali. Mery sa ho snažila ukolísať zo strany na stranu. Keď sa Mery odsúvala od Davida, jemne mu prešla prstom po líci a dala mu jemný polibek. David sa automaticky usmial. Potom, čo si položil ruky vedľa tela, si vybral z vrecka svoj mobil. Musel ho zapnúť, pretože pred operáciou si ho vypol. Sledoval obrazovku mobilu, keď naňho Mery s úsmevom hľadela. David sa zasmial.
D: "Podívej! Tohle mi poslal Kid."
Obrátil svoj mobil k Mery a Mery sa pozerala na fotku, kde bol Kid a nejaká žena. Mery sa nechápavo na Davida pozrela.
D: "Jo, to je naše sousedka. Má na nej dohlídnut, aby zůstal doma. Takže šel domu." Vrátil svoj mobil do vrecka a Mery sa mu nahrnula na hruď. Položila si svoju hlavu na jeho odev a poslouchala tlukot jeho srdce. David jej dal polibek do vlasů.
D: "Už je mi líp, když si tady."
Mery se usmála a stiahla svoju hlavu. Tentoraz sa mu hrala s golierom.
M: "Davide, fakt promiň."
D: "Nevěděl jsem, že vodítko bude taký problém. V budoucnosti ti budu říkat o svých plánech." Zasmál se.
M: "Ty se nezlobíš?" prekvapilo ju to.
D: "Pokud mi řekneš, proč to byl problém, tak ne. Já se nechci hádat." Dal jej pusu.
M: "Za týden jde Markéta domu. Náš domov je v Praze. A tohle..."
Prikývol. "Byt síce není největší, ale prozatím by jsme se tam vešly všichni čtyři." Objal ju okolo ramien, a tak sa Mery nedokázala od neho oddialiť a postaviť sa poriadne na nohy. Asi polovicu svojej váhy prenášala na Davida.
M: "To by si udělal?" Tázala se.
D: "Proč ne? Budeme rodina. Markéta mi dokonce už říka jménem."
M: "Já si toho ani nevšimla." Zasmála se. Ale potom sa jej tvár vrátila do neutrálnej polohy. "Ale to nejde. Musím do práce, Davide. Vždyť já si už nepamatuju jak tý nástroje na sále vypadají."
D: "Tak si je s tebou zopakuju. Pracovat můžeš klidně i tady. Já by tě hned bral." 
M: "Daví."
Dal jej pusu. "Nemluv." Potichu šepol a začal ju bozkávať. David sa cítil lepšie, a tak neváhal v pokračovaní toho, čo načal. Prevrátil kľúčom, aby zamkol. Usmál se na Mery a zahltil ju polibkami. Dary zo seba strhli oblečenie.
Mery si obliekala svoju blúzku, keď ju David oblapil zozadu okolo pasu a pobozkal na lalôček ucha. Mery to pošteklilo a tak sa uchechtla.
D: "Bylo to úžasný. Ty jseš úžasná. A strašně dobře voníš."
M: "Daví... Mali by jsme jít."
D: "Zítra si přijde Karin pro Kida, budu mít prázdnej byt, mohly by jsme jít tam." Kolísal si ju v náručí. M: "Ty jseš teda... Takže ty a Kidova máma... Já se nechci ptát na něco, o čem nechceš mluvit."
Obrátil si ju, aby sa jej mohol pozrieť do očí. "Já ti to klidně řeknu. Chvíli jsme spolu byli, ale nefungovalo to."
M: "Měla by jsem jít na pokoj za Markét." Snažila sa dostať z kolísky, ktorú spoločne vytvárali.
D: "Tak večer?"
M: "Zavolám ti ještě, slibuju." Poslala mu vzdušnú pusu a zmizla za dvermi. 
Šla za Markétou do izby. Ma: "Mami? Neříkala si, že pojedeš na hotel?"
M: "Chtěla jsem tě ještě vidět." Usmievala sa od ucha k uchu.
Ma: "Tak asi... ste se udobrili?" Usmála se.
Mery si sadla. M: "Jo." Prikývla a vzala si jej ruku.
Poriadne jej ju stiskla. Usmievala sa po celý čas.
Ma: "Takže dobrý."
M: "Jo."
Ma: "Já... Ty... se asi -odmlčala sa- nechceš vrátit do Prahy." Mery jej pozerala priamo do očí. No potom očami pozrela do boku.
M: "Já nevím Markétko, máme tam všechno. Ty školu, kamarády, já práci."
Maky prikývla a pozrela sa na ich ruky. Potom sa jej pozrela do očí a následne odvrátila od nej hlavu. Obe mlčali a obe premýšľali, ako sa ich život bude uberať ďalej.

Koniec 15.časti.

Dária.