FIKCIA PODĽA LEKÁRSKEHO SERIÁLU: ZÁSTAVA - KAPITOLA DVANÁSTA: LÁSKA
M: "Já tě taky miluju."
David se usmál. Vstal zo židle a pomalými krokmi prišiel k Mery.
D: "Můžeme jít ke mně domů."
Mery sa oprela o zavreté dvere a David si oprel ruku nad Merynou hlavou. Medzi sebou mali len pár milimetrov.
M: "Nebo taky na hotel." Mery se taky usmála.David bol v nemocnici téměř pořád, preto si potreboval odpočinout. Dary šli spolu na hotel. Už v malej predsieni sa začali navzájom vyzliekať, popri tom, ako sa neustále bozkávali. Keď David začal lapať po dychu, nazrel Mery do očí. Mery sa mu však nalepila na pery a David si ju postupne zaviedol až k posteli. Tam Mery narazila o drevenú konštrukciu. Jemu nezostávalo nič iné, ako si Mery pomaly a nežne položiť na posteľ. Dary do toho vpadli.
David se usmál. Vstal zo židle a pomalými krokmi prišiel k Mery.
D: "Můžeme jít ke mně domů."
Mery sa oprela o zavreté dvere a David si oprel ruku nad Merynou hlavou. Medzi sebou mali len pár milimetrov.
M: "Nebo taky na hotel." Mery se taky usmála.David bol v nemocnici téměř pořád, preto si potreboval odpočinout. Dary šli spolu na hotel. Už v malej predsieni sa začali navzájom vyzliekať, popri tom, ako sa neustále bozkávali. Keď David začal lapať po dychu, nazrel Mery do očí. Mery sa mu však nalepila na pery a David si ju postupne zaviedol až k posteli. Tam Mery narazila o drevenú konštrukciu. Jemu nezostávalo nič iné, ako si Mery pomaly a nežne položiť na posteľ. Dary do toho vpadli.
Ráno sa David zobudil ako prvý. Ležal bližšie k oknu a ruku mal nad Merynou hlavou. Mery mala ruky pod svojou hlavou, ležala na nich, akoby naznačovala, že chce spať. Boli prikrytí. Usmieval sa a kochal sa svojim výhľadom. Jemne jej fúkol na čelo, a vlasy, ktoré jej preto vošli do očí, zhrnul rukou. Mery se usmála so zatvorenými očami, a tak jej David venoval polibek. Následne sa ju rozhodol nimi zasypať. Mery sa snažila brániť tým, že mu chytila tvár a snažila sa ho štipnúť.
"Daví... Přestan."
David sa na chvíľu odtiahol, ale potom jej venoval ďalší útok polibků.
M: "Hele, nemusíš jít do práce?"
D: "Mám na starosti jenom naše děti, kdyby něco, tak mi zavolají."
David natiahol prikrývku a spoločne s Mery pod ňou zmizol.
Mery sa chystala v kúpeľni, dávala si svoje náušnice, keď David otvoril dvere.
M: "Davide! Nechoď sem."
Trhlo to ňou, pritom sa David pozeral len cez pootvorenú malú škáru.
D: "Ale, ale. Ty se přede mnou hanbíš? V posteli si..." Prerušila ho.
M: "Musíme jít do nemocnice, pořád jsem s Markét a dnes už meškám."
D: "Jo, Kid se bude taky ptát domů." Mery se na Davida usmála a konečne si nasadila aj druhú náušnicu.
Prišla za Markét a Kidem do izby.
Ma: "Čau, mami."
K: "Čus."
M: "Čaute, tak jak se dnes máte?"
Ma: "Dobrý. Je mi mnohem líp! Pojedeme za chvilku domů, do Prahy." Maky rychle a s nadšením vyslovovala slová, ktoré v Mery vyvolávali zmiešané pocity.
D: "Mery, nevíš, kde je můj táta? Já chci domů." No hneď ako to povedal, David už vošiel dnu.
David prestúpil na mieste a potmehútsky se usmál, ani si neuvedomil, že pořád má ruku na kľučke.
D: "Mery, pak by jsem s tebou potřeboval mluvit. Probereme tí výsledky." Pořád se usmíval.
Kid sa opět spýtal, kedy môže ísť domov a Maky si všimla, že medzi jej mamou a Davidom ide o niečo vážnejšie. Rozhodla sa preto zakročiť.
Ma: "Volal mi táta. Jde na misi. Na hranice nebo tak něco a neví, kdy se vrátí. Mám ti to vzkazat, že už nestíhá." Mery to neprekvapilo, nikdy nemal čas, aby jej čokoľvek oznámil sám.
Dary sa pozreli na Markét. V jej tvári bolo vidieť trápenie.
D: "Udělám ti echo." Snažil sa prerušiť ticho.
K: "A pak můžu jít domů?"
D: "Jo, jo." Postrapatil mu vlasy. Mery chcela chytiť Maky za ruku, ale strhla ju preč a odvrátila pohľad. "Markétko."
"Daví... Přestan."
David sa na chvíľu odtiahol, ale potom jej venoval ďalší útok polibků.
M: "Hele, nemusíš jít do práce?"
D: "Mám na starosti jenom naše děti, kdyby něco, tak mi zavolají."
David natiahol prikrývku a spoločne s Mery pod ňou zmizol.
Mery sa chystala v kúpeľni, dávala si svoje náušnice, keď David otvoril dvere.
M: "Davide! Nechoď sem."
Trhlo to ňou, pritom sa David pozeral len cez pootvorenú malú škáru.
D: "Ale, ale. Ty se přede mnou hanbíš? V posteli si..." Prerušila ho.
M: "Musíme jít do nemocnice, pořád jsem s Markét a dnes už meškám."
D: "Jo, Kid se bude taky ptát domů." Mery se na Davida usmála a konečne si nasadila aj druhú náušnicu.
Prišla za Markét a Kidem do izby.
Ma: "Čau, mami."
K: "Čus."
M: "Čaute, tak jak se dnes máte?"
Ma: "Dobrý. Je mi mnohem líp! Pojedeme za chvilku domů, do Prahy." Maky rychle a s nadšením vyslovovala slová, ktoré v Mery vyvolávali zmiešané pocity.
D: "Mery, nevíš, kde je můj táta? Já chci domů." No hneď ako to povedal, David už vošiel dnu.
David prestúpil na mieste a potmehútsky se usmál, ani si neuvedomil, že pořád má ruku na kľučke.
D: "Mery, pak by jsem s tebou potřeboval mluvit. Probereme tí výsledky." Pořád se usmíval.
Kid sa opět spýtal, kedy môže ísť domov a Maky si všimla, že medzi jej mamou a Davidom ide o niečo vážnejšie. Rozhodla sa preto zakročiť.
Ma: "Volal mi táta. Jde na misi. Na hranice nebo tak něco a neví, kdy se vrátí. Mám ti to vzkazat, že už nestíhá." Mery to neprekvapilo, nikdy nemal čas, aby jej čokoľvek oznámil sám.
Dary sa pozreli na Markét. V jej tvári bolo vidieť trápenie.
D: "Udělám ti echo." Snažil sa prerušiť ticho.
K: "A pak můžu jít domů?"
D: "Jo, jo." Postrapatil mu vlasy. Mery chcela chytiť Maky za ruku, ale strhla ju preč a odvrátila pohľad. "Markétko."
David urobil Kidovi echo, a hneď ako začal utierať prístroj, Kid sa spýtal: "Teď už můžu?"
David se zasmál a prehodil: "Jasně."
K: "Vážně?"
D: "Ne."
Ešte si vedľa neho sadol.
D: "Kide, víš... Já a Mery... No... Jako..." Zadrhával sa.
K: "Táto, to je jasný. Neviděl by to snád jenom slepej." Dal mu ruku na rameno, i keď bol od neho nižší.
D: "Mery neví, že my dva máme problém. Teda hlavně já." Mrknul naňho.
K: "Mám tě krýt?"
D: "Bylo by to dobrý." Usmál se a vtom prišla dovnitř Mery.
M: "Už jste skončily?" Obaja prikývli.
Sestra vzala Kida naspět na pokoj. Dary zostali v ambulanci.
D: "Jak ti je?"
M: "Jo, dobrý." Mery sa naňho avšak nepozrela a vytvárala prstom nezmyselné obrazce na jeho stole. D: "Jo, to vidím.Tak co je?"
Načiahol ruku a stiahol si ju k sebe. Dal si ruky okolo jej pasu a Mery svoje okolo jeho krku. Pozerali si do očí.
M: "Trápi mě, jak to bere Markét. Podle ní, patřím k Michalovi."
D: "Jo a ten teď odjel." Usmál se a dal jej pusu.
Do izby vošiel starší muž. "Dědo!" Maky načahovala svoje ruky.
"Beruško moje." Šiel k nej Jarda Černý a objal jí. Pak si sednul na židli. Kid se usmíval. Začali si povídat, když přešel k jinému tématu.
J: "Podívej, co jsem ti koupil. Čeká na tebe, až se vrátiš domů." Vytiahol svoj mobil a prstom ruky prešiel do galérie. Ukázal jej fotky.
Ma: "Ten je krásnej!" Usmívala se, když se koukala na fotky pejska. Jarda stáhl ruku s mobilem dolu.
J: "Chtěl jsem ho vzít sebou, ale uznal jsem, že cesta z Prahy by byla pro něj asi dlouhá." Maky se zasmála.
"Dědo, vždyť víš, že psy do nemocnice nesmí."
J: "Ale tam, tí pitomí pravidla. Psy uzdravují." Mávol rukou.
Kida už prestali ich reči baviť a začal sa mrviť. Odvrátil od nich tvár a zavrel oči. Maky si toho všimla.
"Dědo, co kdyby si to ukázal i Kidovi. Je to můj... kamarád."
"Jo, jasný." Jarda pomaly vstal zo židle, svojou ťažkou chôdzou prišiel až ku Kidovému lôžku. Nemohol o to poprosiť Markétu, pretože obaja mali ruky pokryté dlahou a fixované.
"Jo, je supr." Kid okamžite ožil a sám si prichytil mobil. Preklikával sa fotkami.
K: "A jak se jmenuje?"
Ma: "Jo, děda, jak pak se jmenuje. Musel si mu dát nějaký jméno, ne?"
J: "Chcel jsem počkat na tebe, ale nechtěl jsem ho volat Dunčo nebo Hej, pejsánek." Usmál se a podíval se na Markét.
Ma:"Tak jak."
K:"Jako?"
J: "Bruno." Všetci traja se usmáli a vtom vošli Dary dovnitř.
M: "Táto... Co... Co tady děláš?"
J: "Holčičko moje, pojď ať tě obejmu." Rozprestrel náruč.
Keď sa Mery z neho vyslobodila, ukázala na Davida. "Tohle je doktor Hofbauer, stará se o Markét." J+D si potřásly rukou.
"Já jsem Jarda Černý. Děda tady slečny a táta Mery." Očami naznačoval kontakt k Maky a k Mery. David se usmál.
Ma: "Mami, děda mi koupil pejska." nadšene prohlásila.
M: "Ježišu Kriste, táto! Kdo se o něho bude starat." zhrozila sa a všichni kromě Mery se zasmáli.
D: "Tak čím rychleji, aby prošel týden, že se budeš moct o něj starat, viď? A zítra ti dáme dolu tu dlahu z ruky."
Ma:"Jo?"
David prikývol, ale Mery nebolo najlepšie. Uvedomila si, že sa musia s Davidom tváriť akoby nič a rovnako, že hneď čo odídu do Prahy bude všetkému koniec.
K: "Já teda budu moct jít domů?"
David prevrátil očami. "Neotravuj furt. Pojedeš domů, ale jenom k mámě."
Jardovi ešte vysvetlili, že Kid je Davidov syn, a keď sa chystali preč z izby, Davidovi mimovoľne a v podstate automaticky vpadla ruka do Merynej. Maky prevrátila očami a žiaľ si to všimol aj Meryin otec.
J: "Já už půjdu."
Mery sa obrátila a uvidela jeho zarmútený výraz. Až vtedy si uvedomila, že s Davidom ide ruka v ruke von z izby. Okamžite sa mu vytrhla a David si toho všimol.
D: "Jo, promiň. Jsem se zapomněl."
Povedal to dostatočne nahlas, aby to počuli všetci.
M: "Hele, táto, nechceš si jít odpočinout na hotel až pojedeš zpátky do Prahy?"
Koniec 12. časti.
Dária.
David se zasmál a prehodil: "Jasně."
K: "Vážně?"
D: "Ne."
Ešte si vedľa neho sadol.
D: "Kide, víš... Já a Mery... No... Jako..." Zadrhával sa.
K: "Táto, to je jasný. Neviděl by to snád jenom slepej." Dal mu ruku na rameno, i keď bol od neho nižší.
D: "Mery neví, že my dva máme problém. Teda hlavně já." Mrknul naňho.
K: "Mám tě krýt?"
D: "Bylo by to dobrý." Usmál se a vtom prišla dovnitř Mery.
M: "Už jste skončily?" Obaja prikývli.
Sestra vzala Kida naspět na pokoj. Dary zostali v ambulanci.
D: "Jak ti je?"
M: "Jo, dobrý." Mery sa naňho avšak nepozrela a vytvárala prstom nezmyselné obrazce na jeho stole. D: "Jo, to vidím.Tak co je?"
Načiahol ruku a stiahol si ju k sebe. Dal si ruky okolo jej pasu a Mery svoje okolo jeho krku. Pozerali si do očí.
M: "Trápi mě, jak to bere Markét. Podle ní, patřím k Michalovi."
D: "Jo a ten teď odjel." Usmál se a dal jej pusu.
Do izby vošiel starší muž. "Dědo!" Maky načahovala svoje ruky.
"Beruško moje." Šiel k nej Jarda Černý a objal jí. Pak si sednul na židli. Kid se usmíval. Začali si povídat, když přešel k jinému tématu.
J: "Podívej, co jsem ti koupil. Čeká na tebe, až se vrátiš domů." Vytiahol svoj mobil a prstom ruky prešiel do galérie. Ukázal jej fotky.
Ma: "Ten je krásnej!" Usmívala se, když se koukala na fotky pejska. Jarda stáhl ruku s mobilem dolu.
J: "Chtěl jsem ho vzít sebou, ale uznal jsem, že cesta z Prahy by byla pro něj asi dlouhá." Maky se zasmála.
"Dědo, vždyť víš, že psy do nemocnice nesmí."
J: "Ale tam, tí pitomí pravidla. Psy uzdravují." Mávol rukou.
Kida už prestali ich reči baviť a začal sa mrviť. Odvrátil od nich tvár a zavrel oči. Maky si toho všimla.
"Dědo, co kdyby si to ukázal i Kidovi. Je to můj... kamarád."
"Jo, jasný." Jarda pomaly vstal zo židle, svojou ťažkou chôdzou prišiel až ku Kidovému lôžku. Nemohol o to poprosiť Markétu, pretože obaja mali ruky pokryté dlahou a fixované.
"Jo, je supr." Kid okamžite ožil a sám si prichytil mobil. Preklikával sa fotkami.
K: "A jak se jmenuje?"
Ma: "Jo, děda, jak pak se jmenuje. Musel si mu dát nějaký jméno, ne?"
J: "Chcel jsem počkat na tebe, ale nechtěl jsem ho volat Dunčo nebo Hej, pejsánek." Usmál se a podíval se na Markét.
Ma:"Tak jak."
K:"Jako?"
J: "Bruno." Všetci traja se usmáli a vtom vošli Dary dovnitř.
M: "Táto... Co... Co tady děláš?"
J: "Holčičko moje, pojď ať tě obejmu." Rozprestrel náruč.
Keď sa Mery z neho vyslobodila, ukázala na Davida. "Tohle je doktor Hofbauer, stará se o Markét." J+D si potřásly rukou.
"Já jsem Jarda Černý. Děda tady slečny a táta Mery." Očami naznačoval kontakt k Maky a k Mery. David se usmál.
Ma: "Mami, děda mi koupil pejska." nadšene prohlásila.
M: "Ježišu Kriste, táto! Kdo se o něho bude starat." zhrozila sa a všichni kromě Mery se zasmáli.
D: "Tak čím rychleji, aby prošel týden, že se budeš moct o něj starat, viď? A zítra ti dáme dolu tu dlahu z ruky."
Ma:"Jo?"
David prikývol, ale Mery nebolo najlepšie. Uvedomila si, že sa musia s Davidom tváriť akoby nič a rovnako, že hneď čo odídu do Prahy bude všetkému koniec.
K: "Já teda budu moct jít domů?"
David prevrátil očami. "Neotravuj furt. Pojedeš domů, ale jenom k mámě."
Jardovi ešte vysvetlili, že Kid je Davidov syn, a keď sa chystali preč z izby, Davidovi mimovoľne a v podstate automaticky vpadla ruka do Merynej. Maky prevrátila očami a žiaľ si to všimol aj Meryin otec.
J: "Já už půjdu."
Mery sa obrátila a uvidela jeho zarmútený výraz. Až vtedy si uvedomila, že s Davidom ide ruka v ruke von z izby. Okamžite sa mu vytrhla a David si toho všimol.
D: "Jo, promiň. Jsem se zapomněl."
Povedal to dostatočne nahlas, aby to počuli všetci.
M: "Hele, táto, nechceš si jít odpočinout na hotel až pojedeš zpátky do Prahy?"
Koniec 12. časti.
Dária.
Komentáre
Zverejnenie komentára